pondělí 11. května 2015

Oživovatel; Seth Patrick

 
Knižní klub 2014
440 stran
 
Na Zemi žijí lidé, kteří umí na pár minut oživit mrtvé. Ti se tak mohou rozloučit se svými blízkými, nebo si vyřídit poslední účty. Zanedlouho se zjistí, že by se mohly oživit i oběti vražd – ony samy by pak usvědčily svého vraha, což by značně zjednodušilo vyšetřování. Jedním z takových forenzních oživovatelů je i Jonah Miller. Setkáváme se s ním v době, kdy se chystá vyzpovídat oběť jedné zvlášť brutální vraždy. Když záznamové kamery vypnou, poblíž nejsou žádní svědci, a on propustí ducha oběti, mrtvola na něj pohlédne a promluví: ,,My tě vidíme!‘‘ Jonah neví, co to znamená – vždyť má být mrtvá! Ale tuší, že se jedná o něco hodně temného a zlého…
Námět to je vynikající – hororový thriller se mi do ruky nedostane každý den. Navíc jsem se dozvěděl, že má jít o trilogii. Má očekávání byla velká; možná až příliš.
 
Postava Jonaha Millera mi přišla od začátku sympatická: uzavřený krasavec, který se drží ve stínu, protože jeho dotyk způsobuje normálním neobdařeným smrtelníkům mrazení – pocit blízké smrti. Žije proto sám, jen s kocourem, a oživuje zavražděné, aby se jim dostala alespoň posmrtná spravedlnost. Ostatní postavy byly rovněž dobře napsané, i když se mi ze začátku hodně pletly jména. Uznejte sami: Jonah, Jason a Johnson. Kdo se v tom má vyznat? Nakonec se mi to ale podařilo zvládnout.
 
I když se Oživovatel četl skoro sám, hodně mě ze čtení vyrušovaly překlepy, chybějící písmenka a interpunkční znaménka. Neřeknu, když je jich pár, ale tady jich bylo příliš. Překvapuje mě to i z toho důvodu, že u knih KK jsem se s takovým množstvím ještě nesetkal. Rovněž mě vytáčelo opakování slov. Příklad: Třel si krk a snažil se ignorovat pocit, že se mu v krku něco hýbe. Není to samozřejmě nic strašného, spíše můj spisovatelský rýpanec, protože já sám si na opakující se slova dávám hodně velký pozor.
 
Bohužel, je tady ještě jedna věc, kterou musím knize vytknout, a to jsou nelogické scény… Útěk a smrt zloducha. Hlavně tohle mi celou knihu pokazilo, protože mi přišlo, jako by se autorovi náhle přestalo chtít přemýšlet, a jeho jediným cílem bylo popsat co nejvíce stran. Natahované napětí na mě pak nemělo žáden účinek, a posledních sto stránek jsem se musel doslova nutit dočítat – a to se prosím jedná o nejakčnější část Oživovatele. Tyhle nelogické věci v knihách prostě nemám rád, a většinou je pak ani nedočítám…
 
Takže, většina knihy byla skvělá, napínavá a já chtěl vědět, kdo nebo co za tím vším je. Jenže pak přišla autorova ne zcela povedená berlička, která mi mé nadšení vymlátila z hlavy. V mém případě to pak už nedokázali zachránit ani duchové, ani prastaré zlo. A to je škoda.
 
Na závěr bych chtěl poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.
 
Známka jako ve škole
 
2-

Žádné komentáře:

Okomentovat