Stále nevíte, co si přát pod stromeček?
neděle 25. října 2015
pátek 23. října 2015
pátek 9. října 2015
pondělí 5. října 2015
Wrap Up Září 2015
Jestli se ptáte, proč mám v miniatuře napsáno September místo Září, tak jeto z toho důvodu, že najít v zahraniční abecedě á a ř je něco nemožného!
Noční host; Fiona McFarlaneová
Paseka 2013
264 stran
Ještě než začnu, tak
musím říct, že ta obálka je úžasná! I ten papír. A použité písmo. Asi jsem se
zamiloval do paperbacků nakladatelství Paseka!
Ruth Fieldová je
pětasedmdesátiletá vdova, která bydlí v domku na pláži se svými kočkami.
Spolu s manželem tady měli strávit stáří, ten ale krátce po přestěhování
zemřel. A ona zde zůstala sama. Děti se jí už dávno rozprchly do světa, a
jediné, co z nich má, je telefonní hovor jednou za dva týdny. Byla by to docela
obyčejná stařenka, kdyby ji večer ze spaní nebudily podivné zvuky: tygr
procházející se po jejím domě.
Jednoho dne se jí ale
u dveří zjevuje energická Frida, ohromná ženská v bílém, jenž jí oznámí,
že je její nová pečovatelka, kterou jí přidělila vláda. Ruth je nesvá, volá
synovi, který chce s Fridou okamžitě mluvit. Po náležité administrativě a
podpisech je rozhodnuto: Frida se teď bude starat o křehkou stařenku a její
domácnost.
Celý dům se leskne,
Ruth má teplé jídlo a chtě nechtě se stává na Fridě a její společnosti závislá.
K tomu od ní každý den dostává prášky na bolest a vitamíny, které jí mají
na stará kolena pomoct. Jenže Ruth začne ztrácet paměť. Nejprve pomalu, nenápadně.
A pak úplně. Samozřejmě vám nebudu nic vyzrazovat, nicméně naznačím, že Frida
si s Ruth začne velmi nepěkně pohrávat. Musím říct, že i já sám jsem při
čtení nevěděl, co je pravda a co už ne. Autorka nám skrz postavy přednáší dvě
verze příběhu. Které uvěříme je pouze na každém z nás.
Ruth také často
vzpomíná na své mládí v britské kolonii, na svou první lásku i na životní
cestu, po které se dostala až sem, do domku na pláži, což příběhu dodává jistý
náboj. Díky tomu se ujišťuje, že její paměť a zdravý rozum jsou v pořádku.
A pak se na scéně opět objevuje tygr, mnohem skutečnější než kdy dřív…
Noční host
není jen o staré osamělé paní, která si chce s někým popovídat. Je také o
bezcitných lidech, kteří zranitelným lidem vstoupí do života, manipulují jím a
totálně ho zničí, aniž by si toho nejbližší okolí všimlo.
Slovo závěrem:
Noční host se svou tématikou určitě nebude líbit všem. Já jsem však
rozhodnutý knihu doporučovat všemi deseti
Známka jako ve
škole:
1
čtvrtek 1. října 2015
Nemilovaní; John Saul
Domino
2013
326
stran
Kevin
Deveraux se i se svou rodinou vydává do rodného městečka, kde se neukázal přes
dvacet let. Jeho matka, Helena, je na smrtelné posteli a chce ho naposledy
vidět. Jenže panovačná matka je vše, jen ne vzor milujícího rodiče. Helena si
zamane, že až zemře, Kevin navždy zůstane v jejich starém, rozpadajícím se
sídle uprostřed rozlehlého ostrova. Pojistí si to neprůstřelnou závětí – pokud
z města odjede, veškerý majetek připadne cizím lidem. Jeho chromá sestra Marguerite,
která se o ni celá léta starala, by se tak rázem ocitla bez domova. Matka
nakonec umírá tak, jak žila – v záchvatu zoby. Helena Deverauxová se na
svých pár stránkách předvedla jako zlá mrcha první třídy. Dokonce jsem byl rád,
když konečně natáhla bačkory. Její přítomnost však byla v knize cítit i
nadále.
Kevin
po pohřbu váhá. Nechce zde zůstat, ale nemůže sestru připravit o dům. Navíc je
ve hře velká suma peněz. A když se to tak vezme, dům mu nic neudělal, to matka
může za zpackané dětství, a ta je už mrtvá. I dětem se tu líbí, dokonce si tady
našli i kamarády, takže… Jeho žena Anne o tom ale nechce ani slyšet. Nenávidí
dům, nenávidí ostrov, nenávidí celé městečko Deveraux. Chce se i s dětmi
nekompromisně vrátit do jejich pravého domova. Jenže Kevin přichází
s nápadem, že předělá dům na hotel. Strhne se první velká hádka. Na ostrov
se valí první bouře. A schyluje se k první vraždě…
Nemilovaní,
to je nemilosrdný thriller s úžasnou atmosférou, která na čtenáře dýchá
z každé strany: horké jižanské podnebí, osamělý neprobádaný ostrov a
rozlehlé bažiny s aligátory. Protikladem je dům – temný, chladný, plný
nenávisti, napětí a rozkladu. Já osobně jsem se právě kvůli atmosféře ke knize
rád vracel. Snad i se zvrácenou radostí.
Všiml
jsem si, že Saulovy postavy jsou jiné, a to především proto, že se
chovají netypicky. Většinou jednají jako posedlé, nevnímají nebezpečí a
výstrahy, a se zápalem podlehnou situaci, aniž by to samy tušily. Což jim
většinou přinese ještě větší maléry…
A
tak jako postavy jsou i jeho konce nevšední. Saul totiž nemá problém
zbavit se svých postav, ať už se jedná o ty hlavní nebo vedlejší. Epilog celému
příběhu dodal zahořklou pachuť.
Samozřejmě
mám ke knize i pár výtek: tak např. scéna s potápějícím se autem je zcela
nereálná (člověk nestáhne okýnko, když je auto pod vodou a uvnitř se dá ještě
dýchat, jelikož na něj působí stejný tlak jako na dveře). Taky mě naštvalo, že
jediná ze sympatických postav, která jako jediná uvažovala racionálně, zemřela
hned na začátku – a ne, Helena to vážně není. No a když zmizí jedna
z místních dívek, moc se to neřeší. Žádné pátrání, nic. Až po dvou týdnech
se o tom autor zmíní, a to jen krátce v dialogu dvou puberťáků. A samotný
konec, i když byl napínavý, byl až moc roztahaný, a neustálé přeskakování mezi pohledy
postav na mě působilo spíš rušivě.
Slovo
závěrem: Nemilované si musí přečíst každý fanoušek dobrého
thrilleru, i když to, jak to na ostrově Deverauxových funguje, mu bude tak nějak
jasné ještě před polovinou knihy. Ale ta atmosféra je neopakovatelná.
Známka
jako ve škole:
2
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)