pondělí 14. března 2016

Bez šance; Neal Shusterman

Knižní Klub 2016
304 stran

Americký lid opět ukázal svou vynalézavost: zakázal potraty a zabíjení nechtěných dětí – přesněji řečeno do jejich třinácti let. Potom je na rodiči/ poručníkovi/ ústavu, jak bude s životem dítěte dále nakládat. Je nadané, vzorné a má světu co nabídnout? Dobrá, necháme ho do osmnácti být, a pak opět získá právo na život. Dělá problémy, nic mu nejde a jediné, co umí, je ztrpčovat druhým život? Šoupneme ho na rozpojení!

Rozpojení je proces, kdy se tělo dítěte rozebere a uschová pro naléhavé případy. Teoreticky se nejedná o smrt jako takovou, protože části těla jsou stále naživu. Díky součástkám z rozpojení se dá zbavit smrtelných nemocí, ochrnutí, dají se nahrazovat amputované končetiny nebo jen tak vyměnit starou část těla za lepší, větší, mladší... Taková výměna má však i své stinné stránky. Dejme tomu, že ne vždy si rozpojená část uvědomuje, že už nežije svůj starý život. Samotný proces rozpojení je krutý. Číst o něm mi nedělalo zrovna nejlíp, a to se tam přitom neobjevilo nic nechutného nebo drastického. Rozebírání bylo tak bezcitné a chladné. Dokázal jsem se do toho vžít natolik, že jsem si připadal jako by rozpojovali . Tohle bych rozhodně nechtěl zažít na živo.

Connor není typický klaďas – alespoň na začátku. Má své mouchy, které mu neustále ztrpčují život, pere se sám se sebou a snaží se ovládat, i když mu to zrovna dvakrát moc nejde. Když jsem ho poznával, lezl mi díky tomu pěkně na nervy, ale o to víc jsem si ho oblíbil. Byl to totiž skutečný šestnáctiletý kluk a ne nějaký vyfantazírovaný superhrdina. Risa je průměrná holka ze státního domova, která sice umí hrát obstojně na klavír, ale podle vedení už nemá co nabídnout a akorát zabírá místo. A Lev je třináctiletý chlapec, kterému od narození jeho fanatická rodina vtlouká do hlavy, že být desátkem je poctou, požehnáním a darem. Je jeho povinností se nechat dobrovolně rozpojit, protože Bůh to tak chtěl. Při cestě do sklizňového tábora se jejich osudy protknou, a je jen na nich, jakou budoucnost si zvolí. Budou spolupracovat a uniknou svému osudu? Nebo je nakonec chytnou nezleťáci a půjdou rovnou pod nůž?

Není žádným tajemstvím, že YA dystopie už nečtu, ale u téhle jsem prostě cítil, že bude jiná. Lepší. A díkybohu jsem se nespletl! Bez šance je první část čtyřdílné série a čtenáři má rozhodně co nabídnout. Příběh je čtivý, nápaditý a akční. Líbilo se mi, že autor do něj zapracoval i pár mini příběhů a legend, díky čemuž šlo vidět, že má svou knihu detailně propracovanou. Ze začátku se sice netrápí s vysvětlováním pojmů, nicméně později, když se akce uklidní, vše napraví. Někomu může ze startu dělat problém styl vyprávění v budoucím čase. Přiznám se, že jsem si musel chvíli zvykat, protože tahle forma je hodně nezvyklá – tedy alespoň pro mě. Nicméně příběhu to nijak neubírá na kvalitě, ba naopak: dělá ho výjimečnějším.

Bohužel, mám i pár výtek. Přišlo mi (a to docela často), že Lev se na svůj věk chová až moc vyspěle. Taky si nedokážu představit, že by osmdesátiletá babča dostala ruku/ nohu nějaké sedmnáctileté holky… Nad čím jsem se pak vyloženě pozastavoval, byla spisovnost vyvrhelů společnosti. Kdo kdy slyšel šestnáctiletého puberťáka natahovat ruku k batoleti a říkat ,,dej mi jej?‘‘ Oceňuji záměr překladatele držet se spisovné češtiny, ale tady by bylo na místě zůstat u starého dobrého dej mi ho.

Bez šance je kvalitní a promyšlená dystopie, kterou bych bez váhání doporučil i starším čtenářům. Já osobně jsem nadšený. A i když kniha končí uzavřeně, přeci jen jsem zvědavý na další díly, protože anotace k dvojce zní po čertech dobře!

Na závěr bych chtěl poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.
 
Známka jako ve škole:
 
1


sobota 12. března 2016

Červený vrch; Jamie McGuire



 
Fortuna Libri 2014
323 stran

O zombie apokalypsách jsem toho zatím moc nepřečetl, přeci jen dávám přednost filmům. Ale po Červeném vrchu mám neodolatelnou chuť o nemrtvých číst dál.

,,Když se na to dívám zpětně, každý už tehdy věděl, co se děje, ale vtipkovalo se o tom tak dlouho, že se nikomu nechtělo věřit, že k tomu skutečně došlo. Při všech těch televizních pořadech, komisech, knihách a filmech o nemrtvých nemělo nikoho překvapovat, že se konečně našel někdo dost chytrý a šílený zároveň, aby se to pokusil proměnit v realitu.,,

Příběh je podán z pohledu tří postav. Scarlet, která po vypuknutí epidemie hledá své děti, Mirandy a jejich přátel mířících na Červený vrch a Nathana, jenž se pro svou dcerku snaží nalézt bezpečné útočiště. Zkázu a přeměnu lidstva v nemrtvé sledujeme od samého začátku. Nakažených přibývá a svět se mění.

Ač se to na první pohled nezdá, všechny příběhy jsou pevně provázané a žádná z postav není v knize ,,navíc,,. Oceňuji snahu autorky vystačit si s málem, ale občas to už dost divně zavánělo, protože těch náhodných setkání a poznávání/ proplétání bylo, hlavně ke konci, docela dost.

Atmosféra i postavy byly skvěle popsané a uvěřitelné, hlavně ze začátku, kdy jsem si konec světa náležitě užíval. K závěru mi už však některé postavy lezly docela na nervy, hlavně Scarlet, když neustále čistila svět a hrála si na drsňačku. Nějak mi to k té milé a milující paní ze začátku nesedělo.

Prostor dostane i mnou hodně často opovrhovaná romantika a vztahy. Ať chceme nebo ne, tyhle dvě věci se dějí i za těch špatných časů. A v tomto případě jsem jim i fandil. To hlavně proto, že autorka všechny popsala jako mladé, svěží, svalnaté a sexy. O to víc mi pak vadily jednotlivé úmrtí... Mrcha.

Co mě na knize hodně mrzí byl konec. Spousta zbytečných úmrtí a akcí alá my tři vyčistíme celou Zem, nelogičností, pohody a míru, lepší zítřky jsou tady a všechno je fajn…  Trošku temnější tečka by byla přeci jen lepší a dodala by celému příběhu úplně jinou chuť.

Červený vrch je plný hladových zombíků a napětí. Neustále se někde něco děje, příběh má spád a skvěle se čte. Proto nechápu, jak se mohla tahle kniha objevit v nabídce Levných knih.

 Známka jako ve škole:
 
1-

středa 9. března 2016

Kacíř a čarodějka; Philippa Gregory




Fortuna Libri 2012
270 stran

Patnácté století, mladík hledající stopy Ďábla, černá magie a konec světa. Tohle znělo hodně dobře a jakožto milovník nadpřirozena jsem vrněl blahem. S nadšením jsem začal číst a…

Luca Vero je nadaný mladík, který je kvůli své nadprůměrné inteligenci obviněn z kacířství. Aby se očistil, musí přijmout místo soudce – má jezdit gotickou Evropou a hledat stopy Satana. Doprovod mu dělá přísný písař Petr a chlapík se srdcem na dlani, Freize.

Tady jsem se poprvé pozastavil – z čtyři měsíce Luca zaplul do problematiky kacířství a naučil se vše, co pro své soudcovství potřebuje? Dobrá, autorka psala, že je nadprůměrně inteligentní, a pak taky rozpoznat tehdejší dobro od zla nebyl zas až tak velký problém. Jedeme dál.

Jejich první zastávkou je klášter, kde se po příchodu mladé Abatyše Isoldy všechny sestry pomátly – jsou náměsíčné, mají hrůzné sny a na těle se jim objevují Kristovy rány. Isolda je sem vržena proti své vůli, aby její bratr mohl snáze získat rodinné bohatství. Vyděděná Isolda je samozřejmě hlavní podezřelá a její arabská služka napjaté atmosféře taky zrovna moc nepomáhá. Odehraje se zde pár kouzel a po několika událostech je viník odhalen. Jsme zhruba v polovině knihy a hlavní zápletka končí. Začíná příběh číslo dvě: vlkodlak.

Luca s družinou pokračují na své cestě, když tu narazí na vlkodlaka. Je to bestie samý dráp a tesák, má žluté svítící oči a zacuchanou hřívu. Vlkodlak je držen ve vesnici, kde čeká na rozsudek, který má Luca, jakožto prodloužená ruka samotného Papeže, vynést. Několik postav si ale myslí, že je bestie neškodná, a tak jí různě vypomáhají. Nakonec nastává osudná scéna, kdy má být tohle krvežíznivé monstrum zabito, ale ejhle – na poslední chvíli zjišťujeme, že to není vlkodlak ale ztracené a znovu nalezené dítě. Jakože co? To byli lidé v 15. století tak hloupí, že nepoznali ušpiněné děcko? Tomu se mi snad ani nechce věřit. A co potom měly znamenat ty drápy, tesáky a svítící žluté oči? Mé sympatie s knihou a autorkou v tomto bodě prudce klesly. Když s tím nadpřirozenem začala, mohla se ho držet a ne ho o pár stránek dál popřít.

Na druhou stranu se kniha četla rychle a snadno (díky opravdu velkému fontu) a člověk si dokázal utvořit jakousi představu o tehdejším životě. Dalším plusem je romantická linka, která je jen nastíněná a nenarušuje plynulý chod příběhu hloubáním nad blbostmi. Jo, a taky nesmím zapomínat na úžasné ilustrace.

Takže jsme se dostali až ke konci ne příliš lichotivé recenze, a mé slovo závěrem je následující: Kacíř a čarodějka je skvělá jednohubka pro ty, kteří si u knihy chtějí odpočinout a neočekávají od příběhu dech beroucí zážitky. PS: zkusil jsem si přečíst i druhý díl, ale za polovinou jsem to musel zavřít. Tohle se už fakt nedalo…
 
Známka jako ve škole:
 
3-

čtvrtek 3. března 2016

Pád; R.J. Pineiro

 
Baronet 2016
404 stran
 
Představte si, že testujete nové kombinézy pro NASA za účelem zkoušky strategických výsadků z kosmu. Je to nebezpečný kousek, ale jdete do toho. Během pádu ze samotné termosféry se vám něco přihodí, nicméně za pár okamžiků je vše fajn, a když pak konečně dopadnete na bezpečnou Zem, nikdo na vás nečeká, přestože váš seskok netrpělivě sledoval celý svět. A pak začnete pomalu zjišťovat, že s realitou, tak jak ji znáte, není něco v pořádku...
 
Přesně tohle je případ Jacka Taylora, bývalého příslušníka SEAL, který se tohoto nebezpečného úkolu s chutí chopí. Má se jednat o pouhý seskok, ale Angela, Jackova žena a konstruktérka kombinézy, přistihne pár vědců, jak na poslední chvíli upravují nastavení seskoku. I přes nesouhlas velmi nepříjemného generála Hastingse, který na celou akci dohlíží, nastaví seskok na původní parametry, čímž nevědomky způsobí katastrofu. A v druhé kapitole už jde o život!
 
Pád je často přirovnáván k Marťanovi - já osobně bych se toho vyvaroval, protože tahle kniha postrádá typický humor Marka Watneyho, který nás nutil číst dál. Pineiro se v knize soustředí spíše na akci než na humor, přeci jen je to thriller. Samozřejmě i zde nalezneme pár technických, fyzických a chemických informací, a pokud nejste zapálený vědec, prostě je jen přejedete očima (já to tak dělal u obou). Od první kapitoly jsem chtěl vědět, co se bude dít, kam to povede, kdo komu jde po krku a jak se hlavní postavy dostanou z té či oné situace. Co mě na knize hodně bavilo byla určitá provázanost, kdy pohled Angely končil slovíčkem, kterým začíná kapitola s pohledem Jacka.
 
Hackeři, motorkáři, agenti, nájemní vrazi, vojáci, politici, vědci... Ti všichni se v příběhu objeví a je jen na čtenáři, co si o nich bude myslet. Samozřejmě mám své oblíbence a padouchy, ale nezmíním se o nich, protože mně osobně bavila nejistota, se kterou jsem jednotlivé postavy hlouběji poznával. Člověk neví, co od nich může čekat, a o ten úžasný pocit vás samozřejmě nechci připravit.
 
Jak už jsem psal, kniha se čte hodně dobře, neustále se v ní něco děje, ale občas už toho bylo víc než dost, hlavně ke konci. Jack, jakožto bývalý SEAL, se umí hodně dobře rvát a řešit situace, ze kterých prostě není úniku. Ze začátku to bylo fajn: fandil jsem mu, protože byl sám proti ,,celému světu,,. A pak SPOILER: akce přestala být akční, ale zdlouhavá, protože najednou všichni moc dobře víme, jak další souboj dopadne. Tak proč se zdržovat několikastránkovým popisem šarvátky, který děj stejně nikam neposune a Jack z toho vyjde téměř bez zranění? Ano, má za sebou minulost u SEAL, ale tuhle neohroženost a nepřemožitelnost autorovi prostě nežeru.
A to nemluvím o tom, že postavy si chodí i do těch nejpřísněji střežených budov jako do samoobsluhy. Všechny zmlátí do bezvědomí, vezmou si co potřebují a pak si prostě odejdou.
Celkově jsem si Pád užil. Je čtivý, rozhodně originální a člověk se u čtení nenudí (teda až na pár do detailu popisovaných scén). Občas jsem se sice ztrácel a nevěděl o kom/očem zrovna čtu, ale během pár řádek jsem byl opět v obraze. Moc rád bych vám napsal víc, ale záměr nakladatelství je takový, že čtenáři nechce moc vyzrazovat, aby si knihu pořádně užil a zažil ten správný wau efect!
 
Kniha jde do prodeje 9.3.2016
 
Závěrem bych chtěl poděkovat nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku.
 
Známka jako ve škole:
2