neděle 20. března 2016
pondělí 14. března 2016
Bez šance; Neal Shusterman
Knižní
Klub 2016
304
stran
Americký
lid opět ukázal svou vynalézavost: zakázal potraty a zabíjení nechtěných dětí –
přesněji řečeno do jejich třinácti let. Potom je na rodiči/ poručníkovi/ ústavu,
jak bude s životem dítěte dále nakládat. Je nadané, vzorné a má světu co
nabídnout? Dobrá, necháme ho do osmnácti být, a pak opět získá právo na život.
Dělá problémy, nic mu nejde a jediné, co umí, je ztrpčovat druhým život? Šoupneme
ho na rozpojení!
Rozpojení
je proces, kdy se tělo dítěte rozebere a uschová pro naléhavé případy.
Teoreticky se nejedná o smrt jako takovou, protože části těla jsou stále
naživu. Díky součástkám z rozpojení se dá zbavit smrtelných nemocí,
ochrnutí, dají se nahrazovat amputované končetiny nebo jen tak vyměnit starou část
těla za lepší, větší, mladší... Taková výměna má však i své stinné stránky. Dejme
tomu, že ne vždy si rozpojená část uvědomuje, že už nežije svůj starý život. Samotný
proces rozpojení je krutý. Číst o něm mi nedělalo zrovna nejlíp, a to se tam přitom neobjevilo nic nechutného nebo drastického. Rozebírání bylo
tak bezcitné a chladné. Dokázal jsem se do toho vžít natolik, že jsem si
připadal jako by rozpojovali mě. Tohle bych rozhodně nechtěl zažít na živo.
Connor
není typický klaďas – alespoň na začátku. Má své mouchy, které mu neustále
ztrpčují život, pere se sám se sebou a snaží se ovládat, i když mu to zrovna
dvakrát moc nejde. Když jsem ho poznával, lezl mi díky tomu pěkně na nervy, ale
o to víc jsem si ho oblíbil. Byl to totiž skutečný šestnáctiletý kluk a ne
nějaký vyfantazírovaný superhrdina. Risa
je průměrná holka ze státního domova, která sice umí hrát obstojně na klavír,
ale podle vedení už nemá co nabídnout a akorát zabírá místo. A
Lev je třináctiletý chlapec, kterému od narození jeho fanatická rodina vtlouká
do hlavy, že být desátkem je poctou, požehnáním a darem. Je jeho povinností se
nechat dobrovolně rozpojit, protože Bůh to tak chtěl. Při
cestě do sklizňového tábora se jejich osudy protknou, a je jen na nich,
jakou budoucnost si zvolí. Budou spolupracovat a uniknou svému osudu? Nebo je
nakonec chytnou nezleťáci a půjdou rovnou pod nůž?
Není žádným tajemstvím, že YA dystopie už nečtu, ale u téhle jsem prostě cítil, že bude jiná.
Lepší. A díkybohu jsem se nespletl! Bez šance je první část čtyřdílné série a
čtenáři má rozhodně co nabídnout. Příběh je čtivý, nápaditý a akční. Líbilo se
mi, že autor do něj zapracoval i pár mini příběhů a legend, díky čemuž šlo
vidět, že má svou knihu detailně propracovanou. Ze začátku se sice netrápí s vysvětlováním pojmů, nicméně později, když se akce uklidní, vše napraví. Někomu může ze
startu dělat problém styl vyprávění v budoucím čase. Přiznám se, že jsem
si musel chvíli zvykat, protože tahle forma je hodně nezvyklá – tedy alespoň
pro mě. Nicméně příběhu to nijak neubírá na kvalitě, ba naopak: dělá ho
výjimečnějším.
Bohužel,
mám i pár výtek. Přišlo mi (a to docela často), že Lev se na svůj věk chová až
moc vyspěle. Taky si nedokážu představit, že by osmdesátiletá babča dostala
ruku/ nohu nějaké sedmnáctileté holky… Nad
čím jsem se pak vyloženě pozastavoval, byla spisovnost vyvrhelů společnosti.
Kdo kdy slyšel šestnáctiletého puberťáka natahovat ruku k batoleti a říkat
,,dej mi jej?‘‘ Oceňuji záměr překladatele držet se spisovné češtiny, ale tady
by bylo na místě zůstat u starého dobrého dej mi ho.
Bez
šance je kvalitní a promyšlená dystopie, kterou bych bez váhání doporučil i
starším čtenářům. Já osobně jsem nadšený. A i když kniha končí uzavřeně, přeci
jen jsem zvědavý na další díly, protože anotace k dvojce zní po čertech
dobře!
Na
závěr bych chtěl poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.
Známka jako ve škole:
1
neděle 13. března 2016
sobota 12. března 2016
Červený vrch; Jamie McGuire
Fortuna
Libri 2014
323
stran
O zombie apokalypsách jsem toho
zatím moc nepřečetl, přeci jen dávám přednost filmům. Ale po Červeném vrchu mám
neodolatelnou chuť o nemrtvých číst dál.
,,Když se na to dívám zpětně,
každý už tehdy věděl, co se děje, ale vtipkovalo se o tom tak dlouho, že se
nikomu nechtělo věřit, že k tomu skutečně došlo. Při všech těch
televizních pořadech, komisech, knihách a filmech o nemrtvých nemělo nikoho
překvapovat, že se konečně našel někdo dost chytrý a šílený zároveň, aby se to
pokusil proměnit v realitu.,,
Příběh je podán z pohledu
tří postav. Scarlet, která po vypuknutí epidemie hledá své děti, Mirandy a
jejich přátel mířících na Červený vrch a Nathana, jenž se pro svou dcerku snaží
nalézt bezpečné útočiště. Zkázu a přeměnu lidstva v nemrtvé sledujeme od
samého začátku. Nakažených přibývá a svět se mění.
Ač se to na první pohled nezdá,
všechny příběhy jsou pevně provázané a žádná z postav není v knize
,,navíc,,. Oceňuji snahu autorky vystačit si s málem, ale občas to už dost
divně zavánělo, protože těch náhodných setkání a poznávání/ proplétání bylo,
hlavně ke konci, docela dost.
Atmosféra i postavy byly skvěle
popsané a uvěřitelné, hlavně ze začátku, kdy jsem si konec světa náležitě
užíval. K závěru mi už však některé postavy lezly docela na nervy, hlavně
Scarlet, když neustále čistila svět a hrála si na drsňačku. Nějak mi to
k té milé a milující paní ze začátku nesedělo.
Prostor dostane i mnou hodně
často opovrhovaná romantika a vztahy. Ať chceme nebo ne, tyhle dvě věci se dějí
i za těch špatných časů. A v tomto případě jsem jim i fandil. To hlavně
proto, že autorka všechny popsala jako mladé, svěží, svalnaté a sexy. O to víc
mi pak vadily jednotlivé úmrtí... Mrcha.
Co mě na knize hodně mrzí byl konec.
Spousta zbytečných úmrtí a akcí alá my tři vyčistíme celou Zem, nelogičností,
pohody a míru, lepší zítřky jsou tady a všechno je fajn… Trošku temnější tečka by byla přeci jen lepší
a dodala by celému příběhu úplně jinou chuť.
Červený vrch je plný hladových
zombíků a napětí. Neustále se někde něco děje, příběh má spád a skvěle se čte.
Proto nechápu, jak se mohla tahle kniha objevit v nabídce Levných knih.
středa 9. března 2016
Kacíř a čarodějka; Philippa Gregory
Fortuna
Libri 2012
270
stran
Patnácté století, mladík
hledající stopy Ďábla, černá magie a konec světa. Tohle znělo hodně dobře a
jakožto milovník nadpřirozena jsem vrněl blahem. S nadšením jsem začal
číst a…
Luca Vero je nadaný mladík, který
je kvůli své nadprůměrné inteligenci obviněn z kacířství. Aby se očistil,
musí přijmout místo soudce – má jezdit gotickou Evropou a hledat stopy Satana.
Doprovod mu dělá přísný písař Petr a chlapík se srdcem na dlani, Freize.
Tady jsem se poprvé pozastavil –
z čtyři měsíce Luca zaplul do problematiky kacířství a naučil se vše, co
pro své soudcovství potřebuje? Dobrá, autorka psala, že je nadprůměrně
inteligentní, a pak taky rozpoznat tehdejší dobro od zla nebyl zas až tak velký
problém. Jedeme dál.
Jejich první zastávkou je
klášter, kde se po příchodu mladé Abatyše Isoldy všechny sestry pomátly – jsou
náměsíčné, mají hrůzné sny a na těle se jim objevují Kristovy rány. Isolda je
sem vržena proti své vůli, aby její bratr mohl snáze získat rodinné bohatství. Vyděděná
Isolda je samozřejmě hlavní podezřelá a její arabská služka napjaté atmosféře
taky zrovna moc nepomáhá. Odehraje se zde pár kouzel a po několika událostech
je viník odhalen. Jsme zhruba v polovině knihy a hlavní zápletka končí.
Začíná příběh číslo dvě: vlkodlak.
Luca s družinou pokračují na
své cestě, když tu narazí na vlkodlaka. Je to bestie samý dráp a tesák, má žluté
svítící oči a zacuchanou hřívu. Vlkodlak je držen ve vesnici, kde čeká na rozsudek,
který má Luca, jakožto prodloužená ruka samotného Papeže, vynést. Několik
postav si ale myslí, že je bestie neškodná, a tak jí různě vypomáhají. Nakonec
nastává osudná scéna, kdy má být tohle krvežíznivé monstrum zabito, ale ejhle –
na poslední chvíli zjišťujeme, že to není vlkodlak ale ztracené a znovu
nalezené dítě. Jakože co? To byli lidé v 15. století tak hloupí, že
nepoznali ušpiněné děcko? Tomu se mi snad ani nechce věřit. A co potom měly
znamenat ty drápy, tesáky a svítící žluté oči? Mé sympatie s knihou a
autorkou v tomto bodě prudce klesly. Když s tím nadpřirozenem začala,
mohla se ho držet a ne ho o pár stránek dál popřít.
Na druhou stranu se kniha četla
rychle a snadno (díky opravdu velkému fontu) a člověk si dokázal utvořit
jakousi představu o tehdejším životě. Dalším plusem je romantická linka, která
je jen nastíněná a nenarušuje plynulý chod příběhu hloubáním nad blbostmi. Jo,
a taky nesmím zapomínat na úžasné ilustrace.
Takže jsme se dostali až ke konci
ne příliš lichotivé recenze, a mé slovo závěrem je následující: Kacíř a
čarodějka je skvělá jednohubka pro ty, kteří si u knihy chtějí odpočinout a
neočekávají od příběhu dech beroucí zážitky. PS: zkusil jsem si přečíst i druhý
díl, ale za polovinou jsem to musel zavřít. Tohle se už fakt nedalo…
Známka jako ve škole:
3-
čtvrtek 3. března 2016
Pád; R.J. Pineiro
Baronet 2016
404 stran
Představte si, že testujete nové kombinézy pro NASA za účelem zkoušky strategických výsadků z kosmu. Je to nebezpečný kousek, ale jdete do toho. Během pádu ze samotné termosféry se vám něco přihodí, nicméně za pár okamžiků je vše fajn, a když pak konečně dopadnete na bezpečnou Zem, nikdo na vás nečeká, přestože váš seskok netrpělivě sledoval celý svět. A pak začnete pomalu zjišťovat, že s realitou, tak jak ji znáte, není něco v pořádku...
Přesně tohle je případ Jacka Taylora, bývalého příslušníka SEAL, který se tohoto nebezpečného úkolu s chutí chopí. Má se jednat o pouhý seskok, ale Angela, Jackova žena a konstruktérka kombinézy, přistihne pár vědců, jak na poslední chvíli upravují nastavení seskoku. I přes nesouhlas velmi nepříjemného generála Hastingse, který na celou akci dohlíží, nastaví seskok na původní parametry, čímž nevědomky způsobí katastrofu. A v druhé kapitole už jde o život!
Pád je často přirovnáván k Marťanovi - já osobně bych se toho vyvaroval, protože tahle kniha postrádá typický humor Marka Watneyho, který nás nutil číst dál. Pineiro se v knize soustředí spíše na akci než na humor, přeci jen je to thriller. Samozřejmě i zde nalezneme pár technických, fyzických a chemických informací, a pokud nejste zapálený vědec, prostě je jen přejedete očima (já to tak dělal u obou). Od první kapitoly jsem chtěl vědět, co se bude dít, kam to povede, kdo komu jde po krku a jak se hlavní postavy dostanou z té či oné situace. Co mě na knize hodně bavilo byla určitá provázanost, kdy pohled Angely končil slovíčkem, kterým začíná kapitola s pohledem Jacka.
Hackeři, motorkáři, agenti, nájemní vrazi, vojáci, politici, vědci... Ti všichni se v příběhu objeví a je jen na čtenáři, co si o nich bude myslet. Samozřejmě mám své oblíbence a padouchy, ale nezmíním se o nich, protože mně osobně bavila nejistota, se kterou jsem jednotlivé postavy hlouběji poznával. Člověk neví, co od nich může čekat, a o ten úžasný pocit vás samozřejmě nechci připravit.
Jak už jsem psal, kniha se čte hodně dobře, neustále se v ní něco děje, ale občas už toho bylo víc než dost, hlavně ke konci. Jack, jakožto bývalý SEAL, se umí hodně dobře rvát a řešit situace, ze kterých prostě není úniku. Ze začátku to bylo fajn: fandil jsem mu, protože byl sám proti ,,celému světu,,. A pak SPOILER: akce přestala být akční, ale zdlouhavá, protože najednou všichni moc dobře víme, jak další souboj dopadne. Tak proč se zdržovat několikastránkovým popisem šarvátky, který děj stejně nikam neposune a Jack z toho vyjde téměř bez zranění? Ano, má za sebou minulost u SEAL, ale tuhle neohroženost a nepřemožitelnost autorovi prostě nežeru.
A to nemluvím o tom, že postavy si chodí i do těch nejpřísněji střežených budov jako do samoobsluhy. Všechny zmlátí do bezvědomí, vezmou si co potřebují a pak si prostě odejdou.
Celkově jsem si Pád užil. Je čtivý, rozhodně originální a člověk se u čtení nenudí (teda až na pár do detailu popisovaných scén). Občas jsem se sice ztrácel a nevěděl o kom/očem zrovna čtu, ale během pár řádek jsem byl opět v obraze. Moc rád bych vám napsal víc, ale záměr nakladatelství je takový, že čtenáři nechce moc vyzrazovat, aby si knihu pořádně užil a zažil ten správný wau efect!
Kniha jde do prodeje 9.3.2016
Závěrem bych chtěl poděkovat nakladatelství Baronet za poskytnutí recenzního výtisku.
Známka jako ve škole:
2
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)