Bez šance; Neal Shusterman

Knižní Klub 2016

304 stran

Americký lid opět ukázal svou vynalézavost: zakázal potraty a zabíjení nechtěných dětí – přesněji řečeno do jejich třinácti let. Potom je na rodiči/ poručníkovi/ ústavu, jak bude s životem dítěte dále nakládat. Je nadané, vzorné a má světu co nabídnout? Dobrá, necháme ho do osmnácti být, a pak opět získá právo na život. Dělá problémy, nic mu nejde a jediné, co umí, je ztrpčovat druhým život? Šoupneme ho na rozpojení!

Rozpojení je proces, kdy se tělo dítěte rozebere a uschová pro naléhavé případy. Teoreticky se nejedná o smrt jako takovou, protože části těla jsou stále naživu. Díky součástkám z rozpojení se dá zbavit smrtelných nemocí, ochrnutí, dají se nahrazovat amputované končetiny nebo jen tak vyměnit starou část těla za lepší, větší, mladší... Taková výměna má však i své stinné stránky. Dejme tomu, že ne vždy si rozpojená část uvědomuje, že už nežije svůj starý život. Samotný proces rozpojení je krutý. Číst o něm mi nedělalo zrovna nejlíp, a to se tam přitom neobjevilo nic nechutného nebo drastického. Rozebírání bylo tak bezcitné a chladné. Dokázal jsem se do toho vžít natolik, že jsem si připadal jako by rozpojovali mě. Tohle bych rozhodně nechtěl zažít na živo.

Connor není typický klaďas – alespoň na začátku. Má své mouchy, které mu neustále ztrpčují život, pere se sám se sebou a snaží se ovládat, i když mu to zrovna dvakrát moc nejde. Když jsem ho poznával, lezl mi díky tomu pěkně na nervy, ale o to víc jsem si ho oblíbil. Byl to totiž skutečný šestnáctiletý kluk a ne nějaký vyfantazírovaný superhrdina. Risa je průměrná holka ze státního domova, která sice umí hrát obstojně na klavír, ale podle vedení už nemá co nabídnout a akorát zabírá místo. A Lev je třináctiletý chlapec, kterému od narození jeho fanatická rodina vtlouká do hlavy, že být desátkem je poctou, požehnáním a darem. Je jeho povinností se nechat dobrovolně rozpojit, protože Bůh to tak chtěl. Při cestě do sklizňového tábora se jejich osudy protknou, a je jen na nich, jakou budoucnost si zvolí. Budou spolupracovat a uniknou svému osudu? Nebo je nakonec chytnou nezleťáci a půjdou rovnou pod nůž?

Není žádným tajemstvím, že YA dystopie už nečtu, ale u téhle jsem prostě cítil, že bude jiná. Lepší. A díkybohu jsem se nespletl! Bez šance je první část čtyřdílné série a čtenáři má rozhodně co nabídnout. Příběh je čtivý, nápaditý a akční. Líbilo se mi, že autor do něj zapracoval i pár mini příběhů a legend, díky čemuž šlo vidět, že má svou knihu detailně propracovanou. Ze začátku se sice netrápí s vysvětlováním pojmů, nicméně později, když se akce uklidní, vše napraví. Někomu může ze startu dělat problém styl vyprávění v budoucím čase. Přiznám se, že jsem si musel chvíli zvykat, protože tahle forma je hodně nezvyklá – tedy alespoň pro mě. Nicméně příběhu to nijak neubírá na kvalitě, ba naopak: dělá ho výjimečnějším.

Bohužel, mám i pár výtek. Přišlo mi (a to docela často), že Lev se na svůj věk chová až moc vyspěle. Taky si nedokážu představit, že by osmdesátiletá babča dostala ruku/ nohu nějaké sedmnáctileté holky… Nad čím jsem se pak vyloženě pozastavoval, byla spisovnost vyvrhelů společnosti. Kdo kdy slyšel šestnáctiletého puberťáka natahovat ruku k batoleti a říkat ,,dej mi jej?‘‘ Oceňuji záměr překladatele držet se spisovné češtiny, ale tady by bylo na místě zůstat u starého dobrého dej mi ho.

Bez šance je kvalitní a promyšlená dystopie, kterou bych bez váhání doporučil i starším čtenářům. Já osobně jsem nadšený. A i když kniha končí uzavřeně, přeci jen jsem zvědavý na další díly, protože anotace k dvojce zní po čertech dobře!

Na závěr bych chtěl poděkovat KK za poskytnutí recenzního výtisku.

 

Známka jako ve škole:

 

1